Problém školství?

Mnoho vlivných lidí dnes vystupuje s tím, že naše vzdělávání za moc nestojí a zejména nepřipravuje děti na současnou společnost natož tu budoucí. Vzdělávání dospělých na tom ale není o nic lépe.

Většina "workshopů" jsou jen přednášky v malém. Proč je to špatně, proč chtít více a co s tím? O tom je tento článek.




Workshopy a školení mají v naprosté většině pouze formu přednášek, z kterých si běžně zapamatujeme pouze 5%. Nové vědomosti a dovednosti se přitom dají předávat řadou jiných a hlavně mnohem efektivnějších způsobů. Nejenom, že se tak kvůli nesprávně uchopeným workshopům neprocvičují dovednosti pro 21. století (spolupráce, kreativita, kritické myšlení...), ale vzniká tak začarovaný kruh, kdy dospělí vzdělávají dospělé starými metodami frontální výuky, vlastně neví jak jinak a předávají toto prokletí českého vzdělávání dále jako nějaký vir. V článku nastíním důsledky tohoto počínání a navrhnu snadné řešení, které zvládne každý :-)


Kouzelné slovíčko WORKSHOP

Často se vyskytuji na konferencích a školeních - tedy formách vzdělávání dospělých. Konference mají svou zaběhanou strukturu, kde jsou nejdříve přednášky cílené na všechny účastníky, kteří se pak rozejdou do menších skupin a účastní se takzvaných WORKSHOPŮ - tam se mají dít zázraky, které se ale nedějí.

Školení zase slibují osvojení dovedností, při troše reflexe ale zjistíte, že jste si vlastně žádné neosvojili a jen jste zabili 8 hodin posloucháním žvanícího školitele u powerpointové prezentace.

Stejným nedostatkem trpí zmíněné workshopy. Za posledních 6 měsíců jsem se zúčastnil tří dvoudenních školení a k tomu 15 workshopů na 4 zcela různých akcích. 

Výčet za posledních 6 měsíců: 
  • dvoudenní školení soft skills: HR a práce s talenty. Vedení pracovního týmu. Vyjednávání a manipulace.  
  • Konference: Polygloti se nebiflují (jazyky, 3 workshopy). Inovace ve výuce (IT, 3 workshopy).
  • Vzdělávací akce: Noc vzdělávání MU (pedagogika, 3 workshopy). Zažij vědu UTB (chemie a fyzika, 6 workshopů). 

Frontální výuka není škodlivá v malém množství. Čeho je moc, toho je příliš.

Troufám si říct, že skutečnému pojmu slovíčka WORKSHOP odpovídaly 3 z 15. Naprostá měla vzorec: přednášejícím, který jednostranně odprezentoval učivo. Je na tom něco špatně? Co jiného mohl školitel udělat? Mohl nám připravit OPRAVDOVÝ WORKSHOP! Co si pod slovíčkem workshop tedy představit? 

Workshop je ve světě vzdělávání definován jako: 
  • Učení v prostředí plném interakce a spolupráce. 
  • Workshop je prostředek k aktivní práci celé skupiny.
  • Setkání, při kterém je skupina lidí vykonává cílenou aktivitu propojenou s diskuzí.
  • Workshop cílí na učení a rozvoj určité dovednosti.  
Zdroj: 
https://academia.stackexchange.com/questions/44296/what-is-done-in-a-workshop-how-does-it-differ-from-an-academic-conference

Slovíčko workshop mi evokuje aktivitu na straně účastníků, nikoli lektora. "Cože? Účastníci workshopu se mohou zapojovat?" Ano, a to mnoha způsoby. Spoustu inspirace můžeme najít v této růžici založené na Bloomově taxonomii. Chceme více než poslouchej přednášejícího a dělej si poznámky? Aktivity, které můžeme po účastnících workshopu chtít najdete v prostřední růžici:



Pro pokrokové lektory tu máme příklady appek pro iPad. Využití tabletů či mobilů při workshopech pro mne v žádném případě není podmínkou. Co je pro mne důležité je, aby mluvení, aktivita, tvorba, hodnocení a s nimi spojené učení zůstali na straně účastníků workshopu, nikoli na straně lektora. 



Proč je workshop formou přednášky problém?

"Workshopy", jichž bývám na konferencích svědkem jsou spíše "přednášky v menším počtu lidí". Jeden mluvčí prezentuje, zbytek sálu pasivně sedí. Nevadí mi ani tak zavádějící názvosloví. Představa, že bychom chodili na konference, kde by bylo nejdříve PŘEDNÁŠKY a posléze MINIPŘEDÁŠKY mne nijak neuspokojuje. Naopak, byl bych velice rád, kdyby pořadatelé a experti pochopili skutečný význam workshopu a skutečný WORKSHOP pro účastníky také připravili. To je důležité zejména z následujícího důvodu.

Jak jsem v úvodu naznačil, často slyšíme apely, že současné školy nepřipravují děti na budoucnost. Chceme měnit základní a střední školy a jejich metody. Neměli bychom se stejnou měrou snažit změnit i styl výuky na konferencích, tedy vzdělávání dospělých?

Pod heslem "starého psa novým kouskům nenaučíš" pochopím, když workshop mylně jako přednášku pojmou lidé řekněme nad 50. Od lektorů ve věku kolem 30 ale očekávám jiné metody než ty, které známe z dob Marie Terezie. Vždyť opakovaným používáním zastaralé frontální výuky jen utvrzujeme publikum, že více než čtvrtstoletí po revoluci se doba zas tak nezměnila.  

Podívejme se na jeden takový apel na změnu vzdělávání, v němž pan Šebek mimo jiné říka:

"Musíme změnit vzdělávání... Děti se také učí číst ale ne rozumět. [Učí se] počítat jako stroje... Trénujme mozek, myšlení kritické a logické... Rozvíjejme kreativitu a šikovnost všeho druhu... Pěstujme samostatnost a flexibilitu, ochotu se měnit a pracovat na sobě celý život... Cvičme komunikaci a spolupráci."


zdroj videa:
https://video.aktualne.cz/dvtv/prichazi-robotizace-a-nase-skoly-se-nemeni-uci-informatiku-1/r~19256d624a2b11e9a305ac1f6b220ee8/

Osobně bych se pod apel podepsal, cítím to s panem Šebkem stejně. Z toho důvodu mne trápí, že na konferencích pod hlavičkou "workshopů" zažíváme "minipřednášky", které pouze recyklují staré paradigma, že frontální výuka je dostačující. Podívejme se na prastarou pyramidu učení: 



Já opravdu jdu na workshop s dobrou vírou, že:
  • budu vtažen a angažován
  • budeme pracovat s tím a navazovat na to, co už před začátkem workshopu víme
  • budu muset kriticky číst text / sledovat video a reagovat na něj v diskuzi
  • budu předvídat, analyzovat, přemýšlet v souvislostech, vyhodnocovat
  • budu spolupracovat, vzájemně se učit a sdílet názory s ostatními účastníky
  • budu na konci reflektovat nové poznatky
Jana Nováčková, spoluautorka knihy Respektovat a být respektován, poukazuje na skutečnost, že frontální výukou jakoby učitel dítěti naznačuje, že nevěří ve schopnosti dítěte se něco samostatně naučit. Podobný pocit mám z oněch absolvovaných rádoby workshopů nebo spíše minipřednášek. Jakoby si lektor myslel: "Něvěřím vám, že dokážete samostatně pracovat ve skupinách, předat si zjištění a vyhodnotit nové poznatky. Raději vám to teď sám odvykládám v této prezentaci." Když přijdu na další "workshop", který si lektor celý sám odvykládá, kde sedíme jako ve školních lavicích, představím si publikum jako slepě přihlížející stádo a je mi z toho smutno.

Kompetence pro budoucnost

Deklarujeme, že naše děti mají ve škole rozvíjet kompetence jako: kreativita, spolupráce, komunikace, kritické myšlení, zvídavost, vedení, flexibilita, vlastní iniciativa a tomu také pedagogové nové generace přizpůsobují svoji výuku. Místo frontální výuky zařazují práci ve skupinách, skládankové učení, diskuze, projekty, hraní rolí, atd. Naše děti na budoucnost připravujeme, ale všichni dospělí, co navštěvují konference mají "právo" na vzdělávání příznačné autoritářskému režimu? Bojíme se vzdělávat dospělé metodami nové generace pod heslem: "starší jsou na přednášky zvyklí a mladší snad nebudou reptat"?

Jeden z lektorů na "workshopu", který jsem navštívil v dubnu 2019, sice přidrzle nicméně férově přiznal:
"Ten dnešní workshop bude vlastně taková přednáška." 



Vzpomínám si na kurz metody CLIL, který jsem vedl v roce 2017 pro dvě skupiny po 15 učitelích ZŠ. Řada pedagožek byla metodami workshopu nadšena nebo je aspoň vnímaly jako užitečné. Mezi účastníky byli ale i tací, co si posteskli: 

"Čekala jsem, že sem přijdu sedět a poslouchat, ne spolupracovat a přemýšlet. Nemůžete nám jen odvykládat, jak to máme dělat, abychom se nemuseli zapojovat?"

Problém byl v tom, že metody, kterými byl kurz veden pak měly účastníci sami aplikovat na dětech základních škol. Jak má pedagog učit metodou, kterou není ochoten sám zakusit?

Frontální výuka zapadá do prvků autoritářské výuky. Frontální výukou učíme děti tupě opisovat předžvýkané poznámky, slepě poslouchat mluvčího, nezapojovat se, nemyslet samostatně. Jinými slovy tím děti připravujeme na to být snadno manipulovány a vedeny autoritami. V demokratické společnosti, ale míříme na dovednosti jako: sebeřízení, flexibilita, komunikace, spolupráce, kritické myšlení... (viz zelená část schématu). Nezasloužili by si takové vzdělávání kromě našich děti i dospělí?


Mým cílem není kritizovat přednášky. Ty jsou a budou. Jen nechci, aby workshopy, které mají být o zapojení, aktivizaci a interakci účastníků měly přednáškovou formu. Pokud je konference dělená na přednášky a workshopy, měly by se workshopy od přednášek svou formou výuky lišit. Abychom dosáhli efektivního učení, zdroje uvádějí, že interaktivní metody (diskuze, mini projekt, skládankové učení...) by měly tvořit větší část vzdělávacího času než přednášky.

Zdroj:
https://www.thoughtco.com/lecture-pros-and-cons-8037

Špatné návody nabízejí české weby

Bohužel i článek typu "Jak udělat zatraceně dobrý workshop" nechápe pojem workshop a dává rady typu: "připravte si dobré slidy, nacvičte si řeč, dejte účastníkům materiály, aby si mohli zapisovat případné poznámky". Na workshopu v pravém slova smyslu lektor facilituje, tzn. účastníci mluví v poměru cca 10:1 vůči lektorovi, informace a dovednosti získávají z jiných zdrojů (úryvky, články, videa), vzájemným učením, hraním rolí, aktivitami, diskuzí, reflexí.

Na českém webu najdeme následující:
a) Autoři buď chápou workshopy jako přednášky v malém.
b) Nebo autoři sice chápou pojem workshopu správně, ale neposkytují konkrétní rady a postupy pro uspořádání opravdového workshopu. 

Řešení

Milí řečníci, experti, profíci, nemusíte znát metody výuky kritického myšlení (RWCT) nebo snad CLIL, bude bohatě stačit vygooglit například "GREAT WORKSHOP IDEAS" a něco si z toho pro své budoucí workshopy odnést. Od roku 1989 žijeme v demokratickém státě, je nejvyšší čas učinit demokratickým i vzdělávání. 

Jak na opravdový workshop:
https://guerric.co.uk/plan-run-great-workshop/

Výčet efektivních metod učení:
http://www.respektneboli.eu/pedagogove/archiv-metod


Comments

  1. Díky, Kubo, za výživný text! Napadá mě k tomu z mé vlastní zkušenosti, že ve vzdělávání dospělých se málo řeší cílová skupina, jejich potřeby a vlastně celý proces učení jako takový, což v některých případech chápu - např. když jen ve formě prezentace předávám svůj výzkum či nějaké zkušenosti. Vlastně v takovém případě ani moc nejde o cílovku :-) :-) Ale samozřejmě je to škoda - i v prezentacích lze dávat účastníkům čas na prekoncepty, vlastní otázky, propojování a na konec na nějakou individuální reflexi. Tím by si prezentující určitě zajistili větší zapamatovatelnost :-) U soft skills - tam mám zkušenost, že to bývá propojena s nácvikem a zpětnou vazbou. Ale možná záleží na koho narazíš. A k workshopům : chápu, co píšeš. Je blbé, když se tak tváří a pak nic z toho... Zpětná vazba všem samozvaným "workshopářům" bude určitě přínosem :-) Chci se zeptat - co z těch akcí tě zaujalo nejvíc? A co pro tebe bylo přínosem?

    ReplyDelete

Post a Comment

Popular Posts