Rozumíš mi?

S Vojtou brouzdáme ulicemi už nějaký ten pátek. Za tu dobu se mi vykrystalizovaly tři typy lidí podle toho, jak reagují na skutečnost, že mluvíme anglicky. Pracovně jsem si je nazval následovně: tichý pozorovatel, hlučný vtipálek a nezištný expert. 

TICHÝ POZOROVATEL s námi na první pohled nijak nekomunikuje, nicméně se zájmem z povzdálí naslouchá a nasává jazyk. Tuto příhodu jsme se kupříkladu dozvěděli zprostředkovaně od majitele našeho bytu. Byl totiž jednou našim sousedem dotázán, zdali mluví anglicky, na což odvětil, že ne. Na to reagoval náš soused následovně. A v této chvíli si čtenář musí našeho souseda představit jako staršího pána s parukou, který mluví česky a přitom natahováním hlásek v kombinaci s mluvením přes nos imituje těžký britský přízvuk. Soused tedy s výše popsaným přízvukem prohlásil, že tu angličtinu už docela chytá, když za plotem při poklůzání slépek občas něco zaslechne. 

HLUČNÝ VTIPÁLEK cizím jazykem zrovna nevládne, ale rád ze srandy hlasitě prohodí nějaké to slovíčko. Šel jsem tuhle zrovna z práce a periferně jsem zahlédl na ulici přes cestu pána, co s oblibou pěstuje dýně a pouští si v předzahrádce hlasité dechovky. Radostně na mne zavolal: „Ahój! Ahój!“ Neměl jsem náladu se s ním zrovna bavit a tak jsem předstíral, že jej nevidím a neslyším a pokračoval jsem v rychlé chůzi. On se ale jen tak nedal odradit a pozdrav mi přeložil: „Hello! Hello!“

NEZIŠTNÝ EXPERT umí skvěle anglicky a sebevědomě s vámi konverzuje, i když jste vlastně oba Češi. S Vojtou jsme byli kupříkladu na dětském dni nemocnice v UH. Kromě spousty atrakcí byla k mání i jízda na poníkovi. Dobrých 10 minut jsem Vojtu připravoval na to, že až příště poník zastaví, Vojta si sedne do sedla. Všichni kolem už se dovtípili, že se chceme svézt. Když poník zastavil, seběhli se kolem nás vodiči poníků, aby Vojtovi pomohli nasednout, čemuž se Vojta urputně bránil. K našemu překvapení začali Vojtu povzbuzovat krásnou angličtinou a dodávat mu odvahu slovy jako: „Don’t worry, you can do it. It’s pretty safe. Look. After all, it’s just a pony. You know what, let me hold your hand…“

Co se týče mě, osobně patřím mezi tiché pozorovatele. S oblibou se stravuji v asijských bistrech a při jídle poslouchám. Čínština je fajn, ale jsem ještě radši, když můj kulinářský zážitek může doprovázet o něco zpěvnější Vietnamština.