Ginger and Bread
Malé dítě přes den zaslechne stovky nových slovíček. Je
zajímavé sledovat, které z nich se rozhodne aktivně používat. Dospělý se
pak může jen domnívat, jaká kritéria při zařazování nového slovíčka do aktivní
slovní zásoby dítě zvažovalo.
Vojta přes Vánoce začal používat následující slovíčka: angel,
jingle bell, gingerbread a Baby Jesus.
Když jsem přemýšlel, proč si vybral právě tyto slovíčka,
napadlo mě, že už většinu z nich vlastně částečně uměl. „Bell“ už říkal
dřív na zvoneček. „Bread“ míval dřív na snídani. Baby zná třebas z jeho oblíbené
fráze „Shake it, baby“ (což naštěstí není díky zvláštní agentce Tanye z Red
Alert nýbrž díky songu ABC od the Jacson 5).
Důležitou roli jistě taky hrála užitečnost slovíček pro jeho každodenní život. Za anděla byla přestrojena Vojtova teta a Ježíšek mu donesl
dárky, takže o nich ještě dlouho mluvil. S rolničkou si ráno často hrával a
potřeboval se zeptat, kde je. Perníčky jsou snad jediné cukroví, které jí,
takže se o ně potřebuje umět přihlásit. V neposlední řadě pomohla poměrně
jednoduchá výslovnost těchto slovíček – všechna totiž obsahují hlásku [dž].
Prozatím nevyslovitelné hlásky přitom pro dítě nejsou
překážkou v použití nového slovíčka. Vojta ku příkladu zatím až na výjimky
nevyslovuje hlásku [k].
Takže neřekne “buil castle”
ale [tásl]. Podobné je “padl komín” vysloveno
jako [tomín].
“Báška [toutá]”
místo kouká.
“Come on”
je [tam ón].
Vojta má u
rodiny nočníky různých barev. “[tatášek] pink u babišky”.
V kostele Vojta
řekne “Get out [toin]”, aby
penízek mohl hodit do košíku.
[téfl] zaznívá ve větě “Vojta be careful. Train nepadne.”
Taky mi
místo Kubi říká [Tubi], což žena slyší nerada, ale já považuji za roztomilé.
Je pozoruhodné, že u slovíčka “fuck” jde Vojtovi
hláska [k] naprosto bezvadně.
Comments
Post a Comment