Jak čeština zachránila angličtinu

Vojta ještě zdaleka nevyslovuje všechna slova perfektně a tak mu ne vždy rozumíme. Extrémní je to u podobně znějících slov, které se ve Vojtově provedení liší třeba jen jednou hláskou.

Vojta například vyslovuje anglické wet správně jako [wet]. Anglické red, ale vyslovuje přitom jako [wed], což vede k záludným situacím. Když nám pak kupříkladu říká, že má [wet] socks, občas nevíme, jestli poukazuje na to, že jsou červené nebo snad mokré. 

Maminka se zeptala: „Vojti myslíš „red“ jako červené nebo „wet“ jako mokré?“

Vojta rozhořčeně odvětil: „Ne, maminko, wed cenená, ale wet moké!“

A jak angličtina zachránila češtinu?

Podobně to funguje i v češtině, kde dodnes pořádně nerozeznáme slepičku od čepičky, i když Vojta to jasně rozlišuje jemnými nuancemi [šepiška] a [tepiška]. 

Když tuhle Vojta při procházce volal: „Maminkó, tepiška! Maminkó, tepiška! Maminkó!”

Ptala se zmatená maminka: “Vojti, myslíš slepička „hen“ nebo čepička „hat“?“

Pobouřený Vojta odpovídá: „Tady toto tepiška hat, Maminko!“ 

(foto: Frank Galasso Illustration)