Angličtina v každém věku

Když jdu sám s Vojtou na procházku po vsi, daleko nedojdeme. Zaujme ho každý mrtvý pták u cesty či psí hovínko na trávníku předzahrádek našich sousedů v ulici.

Byli jsme tuhle na podobné výpravě a podařilo se nám dojít asi tři domy od našeho. Když Vojta ožmoulal snad všechny kameny ve svém okolí a natrhal krásnou kytičku sedmikrásek, zpozoroval jsem koutkem oka, že nás někdo tiše pozoruje. Za záclonou okna domu, před kterým jsme si hráli, nehybně stála paní domu – postarší babička. V naší obci je to celkem běžný úkaz, ale jako bývalý měšťák jsem si na něj pořád ještě nezvykl.

Posledně, když jsem takového nenápadně pozorujícího člověka pozdravil, beze slov se bleskově vytratil. Předstíral jsem tedy raději, že slídící babičku nevidím. Napadlo mne, že si může domnívat, zdali nejsme předvoj slibované hordy uprchlíků, ale raději jsem v duchu doufal, že si vlastně jen přišla oprášit angličtinu a pochytit třebas nějaké nové slovíčko. 

(foto: Sue Humphrey)