Válející se Stones

Tuhle jsem s Vojtou zavítal na zapíjačku novorozeného Toníčka. Zatímco jsem si pochutnával na kaplanově výtečném pivu, Vojta se posilňoval klobáskami. V tom jako blesk z čistého nebe přišla od přísedícího otázka: „Proč na ňho mluvíš Anglicky? On je přece Slovan, on není Anglosas.“ Odpověděl jsem jako obvykle, že se jedná pouze o celoživotní experiment a že od Vojty neočekávám nic víc, než že on mi bude rozumět a že jej rozhodně nikdy nebudu tlačit k tomu, aby se mnou anglicky mluvil.

Poznámka o Anglosasovi a Slovanovi mi nicméně v hlavě vrtala natolik, že jsem začal horlivě zkoumat, jak se vlastně správný Slovan a Anglosas pozná. Zjistil jsem, že bych musel svému synovi po vzoru Mengeleho začít poměřovat lebku a tak jsem toho raději po chvíli nechal.

Zatím bych jen konstatoval, že Vojta je napůl Slovan a napůl Anglosas, takový half-breed, tedy aspoň co se slovní zásoby týče. Díky tomu, že s ním trávím poměrně dost času, utužuji v něm pomyslný plamínek anglosaství. S tím, jak přijdou první kamarádi a školka, očekávám, že anglosaství bude tvořit tak 10% jeho já.

Ilustrujme si to na současném příkladu z jeho slovní zásoby. Vojtovo slovíčko Tom [tom] znamená strom, zatímco podobné slovíčko Ton [ton] je kamínek – anglicky stone [stoʊn]. Protože Vojta už obratně skládá slovíčka do významových celků, předmět na obrázku by popsal česko-anglicky jako Ton Tom. Aby se nakonec z našeho Anglosasa nevyklubal spíš nějaký indián. 

(foto: Baltic Gold)